Dneska se mi dostala do ruky dopisní souprava. Taková ta klasická, co jsem jí mívala jako holka. Krásně malovaný papír, k tomu sladěné obálky a tužka. Za mých maldých let to byl sen každé puberťačky. Vím že jsem měla jednu takovou – byli na  ní ptáčkové a vím, že jsem si jí opatrovala a...

Zázrak za 35 korun. Na stolečku jsou fixky všech dostupných barev, na židličce může sedět vaše dítě a během minuty vytvoří na papírové kolečko výtvarný skvost, ze kterého se v mžiku stane opravdická zatavená placka na připínacím špendlíku. Můžete si ji pak píchnout na klopu, na klobouk, nebo...

Naše slova dokáží tvořit i bořit. Jsou konstruktivní i destruktivní, léčivá i oslabující. Na obecné rovině toto tvrzení odkývneme, ale málokdy pak podrobujeme introspekci zažité výrazy, které používáme stejně bezprostředně, jako se nadechujeme a vydechujeme. Když mi mladý muž, shodou okolností a...

Začala jsem si toho všímat. Tedy po pravdě řečeno, tento fenomén na mně hulákal z internetových diskuzí i z osobní komunikace a sám mě atakoval. Když jsem mu věnovala dost pozornosti, vstávaly mi vlasy hrůzou. Vlastně nevstávaly, protože je nosím pevně smotané do drdolu, ale bylo mi z toho...

  Mám jednu důvěrnici. Možná bych ji mohla nazvat i kamarádkou, i když toto označení je trošku troufalé.  Známe se z dob mého dospívání, kdy jsem s ní konzultovala důležité momenty svého života. Pak jsme se dlouho nesetkaly….až…s narozením dětí jsem měla potřebu ji zase...

Možná to zná každá máma. Možná i každý táta. Mně se to děje opakovaně. Mazlím se se svými milovanými  dětmi. Otírám svoje tváře o jejich lesklé vlásky a hebounká  bříška. Pusinkuji je na krk, jemně je koušu do žeber a funím jim do podpaží, až se zalykají smíchem. Šimrám je svými vlasy po...

V kinosále by se divák asi smál. Některý poťouchle a maminky malých dětí snad s pochopením.  Naše poobědová groteska  začala nespokojeností devítiměsíčního potomka. Nechce jíst a kroutí se.  Divím se, protože mu nabízím naše jídlo. Opravdové těstovinky. Ne žádnou...

Být v Africe, doběhnu si na trh, nebo na políčko za chatku a seženu si vhodnou a správně tvarovanou dýni. Být v Evropě, prošacuju kapsy, dám dohromady pěknou hromádku peněz a koupím si EPI NO. Obé slouží k takové veliké maličkosti – napomáhají protáhnout cestu miminku, které se má co nevidět...

„Když Bůh nejmilostněji k nám lidem mluviti chce, dítkami nás nazývá; jako by o žádném milejším a vzactnějším tituli nevěděl.“ Už delší dobu přemýšlím o Komenském. Hodně lidí a institucí o něm mluví nebo se na něj odkazují, ale nějak jsem nabyla podezření, že ty jeho knížky možná ani nikdo...

Sobotní oběd kouří na stole. Skoro dvou a půl letá Sárinka zasedla ke stolu jako první a mlsně se naklání nad svojí mističku s vonící pochoutkou. „Sárinko, je to ještě horké. Foukej.“  „Aůůůůůů.“ A pláč. Dokonce i se slzičkami a to už něco znamená. Nefoukala a místo lžičky na vypečený...