Jaké bylo první Večerní povídání o vědomém mateřství

Psaly jste nám, abychom udělaly nějaký kratší seminář, povídání na pár hodin, kde společně posedíme, popovídáme si na určité téma a naladíme se. Rozhodly jsme se tedy, že uděláme jednou za měsíc večerní povídání a uvidíme, co se z toho vyvine.

První večerní povídání proběhlo 4. prosince 2008 u Lucky. Protože to bylo poprvé, tak jsme se shodly, že prvním tématem bude prostě Vědomé mateřství. Sešlo se nás tam 10 (dokonce i jeden chlap :-)) . 

Začali jsme úvodním představením. Každý mohl říci, jaké je teď jeho téma, co teď řeší, co by zde chtěl probrat, čemu se teď věnuje. A také třeba co se mu podařilo, co si myslí, že může být zajímavá informace pro ostatní, kterou objevil. 

Bylo hezké pozorovat, jak se tam sešli lidé, kteří si vzájemně měli co říct a předat si důležité informace a zkušenosti. Třeba jedna maminka těsně před porodem s druhou čerstvě těhotnou. Bylo úžasné vidět, jak mezi nimi plyne tok energie a informací a jak to předávání výborně funguje.

Pak, abychom se zklidnili a více uvnitřnili, přešli jsme k meditaci. V meditaci jsme se napojovali na našeho vnitřního průvodce/učitele a pak na naši dušičku dítěte, které k nám má přijít nebo je v bříšku nebo i narozeného dítěte. Měli jsme zjistit, co nám oba přináší za informace, co je teď důležité řešit a popovídat si s nimi o tom.

Meditace nás příjemně zklidnila a uvnitřnila. Získali jsme spoustu zajímavých informací jak o dušičce, tak o nás samých i s návody, co a jak dělat dál. 

Když jsme se všichni vrátili zpět z meditace do „normálního světa“, mohli jsme společně začít diskutovat své poznatky z meditace a tak si vše ještě doujasnit a pospojovat. 

Byla jsem ráda, že všichni velmi otevřeně mluvili o svých prožitcích a společně se zapojovali do diskuze k tématu u každého člověka a pomáhali mu tak si celou věc douvědomit. Tím zároveň pomáhali v pochopení i sami sobě. Ne náhodou se setkají lidé, kteří řeší podobný problém, akorát třeba z jiného úhlu. Diskuze je velmi účinný způsob řešení, protože člověk sám na sobě problém nevidí, ale na ostatních ano. Zároveň mu pomáhá pocit, že na to není sám, že vlastně podobný problém řeší i jiní a je to tedy normální. Vzájemně se tak vlastně podrží a podpoří a tím i namotivují jít zase dál. 

Na konci pak všichni odcházeli s pocitem klidu a radosti, že už toho ví zase o kousek víc, mají návod a hlavně, že na to nejsou sami. Když si nebudou vědět rady, mají kam jít pro radu nebo si jen tak popovídat o svých zážitcích, třeba na večerním povídání. 

Přijďte si s námi také popovídat, další setkání bude v lednu (bližší informace najdete brzy v sekci Akce). 

Těším se na vás.

Katka