Vítáme vás na našem webu o dětech, přirozeném mateřství a harmonickém životě. 

Srdečně Vás zveme do našeho virtuálního pokojíčku, kde můžeme otevřeně sdílet zkušenosti, názory, radosti i případná trápení spojená nejen s cestou rodičovství. Nechť zde naleznete inspiraci, kterou hledáte.

Vaše Katka a Tereza

________________________________________________________________________

Nejnovější články

Dopis pro dušičku / naše miminko - díl III. (Vaše příběhy, 16.5.)

Milé miminko,

čas letí, máme za sebou čtvrtý měsíc a začínáme pátý, tak nějak mi nedochází, že než se nadějeme, budeme ve 20.týdnu a to už budeme  v polovině těhotenství :-).

Jak snadné je žít (Vaše příběhy, 16.5.)

Myslíte si, že tomu tak není? Že je to jen bláhová myšlenka, která člověka napadne snad jen v nějakém opojení? Vlastně máte tak trochu pravdu. Tato myšlenka mne napadá v opojení dosti často, v opojení Životem.

POROD Z POHLEDU DÍTĚTE aneb JAK DÍTĚ VNÍMÁ SVOJE NAROZENÍ  (Články, 13.4.)

Nenarozené dítě je bytost, která má city, paměť i vědomí. Všechno, co se s ní děje v době devíti měsíců mezi početím a narozením, velmi významně utváří její osobnost, pohnutky a touhy.

Dopis pro dušičku / naše miminko - díl II. (Vaše příběhy, 11.4.)

Milé miminko,
tak jsem si myslela, že Ti budu psát častěji, ale jak vidím, tak čas letí jako pár splašených koní :-).

Dopis pro dušičku / naše miminko – díl I. (Vaše příběhy, 2.4.)

Když jsem dostala to vnuknutí, začít ti psát dopisy, přišlo mi to jako úžasný nápad, vždyť jednou, až budeš větší, tak si je  přečteš. Už si nepamatuji přesně, kdy to bylo zda říjen či listopad loňského roku 2011 jsem byla opět ve své pracovně a po meditaci, kdy jsem čekala na klientku jsem uviděla na zemi nějaké „smetí“ šla jsem k tomu smetí blíž a s údivem jsem zjistila, že to není smetí, ale modrý dudlík s delfíny – hned se mi vybavilo, jak Terezka ve svém příběhu psala, jak ji Sárinka posílala dudlíky a musela jsem se pousmát.....

TIP na článek Ztráta miminka jako zasvěcení z webu www.vedomyporod.cz

Cesta životem aneb rok poté (Vaše příběhy, 15.2.)

Téměř na den po mém zveřejnění příběhu (http://www.vedomematerstvi.cz/news/cesta-zivotem/) zde na VM jsem se rozhodla sepsat pokračování. Loňský rok považuji za jeden z nejdůležitějších v mém životě. Každý rok se v našich životech stane mnohé, ale mě osobně ten loňský rok posunul asi nejvýrazněji, co si pamatuju.

Štafeta (Články, 8.2.)

Nedávno jsem si se svojí starší sestrou procházel fotky, když jsem byl malý. A protože si to ségra pamatuje lépe, tak mi vysvětlovala kdo byl kdo a jak se odehrávaly některé příběhy našeho rodinného života. Přišlo mi to skvělé, protože jsem měl možnost pochopit věci tak nějak v souvislostech a v toku času. A uvědomil jsem si pro mě důležitou věc. Život je jak štafetový běh.

Porodní příběh – zrození k oslavě Boží a radosti z ženské přirozenosti (Vaše příběhy, 31.1.)

Hned na začátku musím uvést, že tento příběh je dlouhý, protože jsem chtěla zachytit každý důležitý okamžik, který vedl k jednomu z nekrásnějších dní mého života a nádhernému vstupu do života mého syna Jáchyma. A těch důležitých okamžiků bylo opravdu hondě.
Začalo to 20.4.2011 ráno, kdy se mi v bříšku rozsvítilo sluníčko a mě bylo jasné, že čekáme třetí miminko. Touha přivést toto miminko na svět co nejkrásněji a tedy doma, ve mně byla už dlouho, ale tímto dnem to teprve začalo.

Slasti a strasti těhotenství a mateřství s dvojčaty a manželem Italem - pokračování po 2 letech (Vaše příběhy, 24.1.)

Moje milá Julinko a Honzíku, je skoro půlnoc, venku sněží a vedle nás tu v Italii ve dvou postýlkách ležíte vy dva česko - italští modroocí blonďatí desetiměsíční andílci, chci vám napsat, jak moc vás oba s tatínkem milujeme a jak moc důležití pro nás jste. Jste to nejkrásnější a nejlepší, co nás v životě potkalo. Doufám, že vám budeme těmi nejlepšími rodiči a dáme vám vše, co budete potřebovat a budete s námi šťastní. Pořád jsem hledala smysl života a ten jsem našla, když jste se narodili a je mi úplně jedno, zda toto štěstí s vámi prožíváme v Čechách, v Itálii nebo na konci světa.

Dopisy (Postřehy, 8.1.)

Dneska se mi dostala do ruky dopisní souprava. Taková ta klasická, co jsem jí mívala jako holka. Krásně malovaný papír, k tomu sladěné obálky a tužka. Za mých maldých let to byl sen každé puberťačky.

Rok 2012 - rok změn (Články, 28.12.)

Z numerologického hlediska vstupujeme ze 4 do 5, tedy z Uranu do Merkura. Určitě jste si všimli, že během letošního roku 2011, hlavně v jeho konci, se dokončovaly, dořešovaly a uzavíraly věci v našich životech.

Ponechejme si Ježíška (Články, 22.12.)

Tvrdím, že neexistuje malých lží a že žádná lež není nevinná. Lež je prostě lež a poukazuje na naší neschopnost a strach čelit pravdě reality našeho života.  V mém světě však existuje jedna výjimka.

Ježíšek….

Ale stalo se, mámo! (Články, 14.12.)

Popřemýšleli jste někdy nad tím, jakou zprávu dáváme našim dětem, když použijeme na jejich bolístku slovní náplast v běžně používané formě „Vždyť se nic nestalo. To přece nic není?“

Zlobíš, vezme si tě čert! (Články, 9.12.)

Nedá mi to a musím se vrátit k nedávno proběhnutému Mikuláši. Kamarád byl požádán, jestli by tento rok nezaskočil za nemocného čerta. A tak se na jeden večer proměnil v postrach dětí, díval se jim do očí a poslouchal všechny ty sliby, co už nikdy neudělají a jak budou příští rok hodné. A mně při tom vyprávění napadlo, že ani já, ve svém věku, vlastně nevím, co to přesně znamená být „hodný“. Sám bych se nedokázal ohodnotit a neměl jistotu, že do pekla taky nepůjdu.

Komunikace s miminkem ještě před početím (Vaše příběhy, 7.12.)

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh. Před nějakou dobou jsem potratila své první miminko. Teď si jasně uvědomuju, že můj největší problém byl tenkrát ten, že jsem mu nedůvěřovala. Nevěřila jsem, že to dokáže, že to spolu všechno zvládneme. Ve svém okolí jsem znala hodně žen, které v tom období potratily a já s hrůzou každý den kontrolovala své kalhotky jestli tam náhodou nemám krev. Jednoho dne se tam ta krev objevila. Stalo se mi to, čeho jsem se nejvíc bála, ale zároveň i to, na co jsem tenkrát nejvíc myslela. 

Temná stránka mateřství (Články, 30.11.)

Cílem tohoto článku je sundat si pomyslnou nálepku, kterou mi někteří neprávem přidělávají na čelo, po přečtení mých článků a možná i příspěvků v diskuzi. Nejsem dokonalá matka, která je stále nad věcí. Nemám na tváři neustále nastavený úsměv. Je pravda, že se s dětmi smějeme často a jsem v této chvíli velmi vděčná že je mám, a být jejich maminkou mě velmi naplňuje.

Ráčíte si zadudat? (Články, 2.11.)

Představovala jsem si, že mé druhé miminko bude spokojené, usměvavé a na rozdíl od toho prvního hodně spavé. Jó, představy máme pro to, aby mohly být tajfunem života rozmetány na kusy. Tu mojí rozmetal Theo celkem záhy. Tabulky s hodinami, které takové novorozeně za den naspí, se mi nepokrytě vysmívaly a já jsem byla ráda, když to náš mladý pán za 24 hodin se spánkem dotáhl alespoň na dvojciferné číslo.

Výzva k podpoře porodní asistentky Ivany Konigsmarkové (Články, 26.9.)

Dne 21. září 2011 bylo vydáno rozhodnutí soudu prvního stupně, který odsoudil porodní asistentku Ivanu Königsmarkovou ke dvěma letům vězení s podmínkou na pět let a k pětiletému zákazu činnosti za těžké neúmyslné ublížení na zdraví, ke kterému mělo dojít u domácího porodu, při němž asistovala. Ivana Königsmarková se na místě odvolala, pochybení odmítá. O odvolání bude rozhodovat Městský soud v Praze.

TIP na článek Dar v podobě nenarozených miminek na webu www.vedomyporod.cz

Zklamání místo radosti (Postřehy, 25.9.)

Zázrak za 35 korun. Na stolečku jsou fixky všech dostupných barev, na židličce může sedět vaše dítě a během minuty vytvoří na papírové kolečko výtvarný skvost, ze kterého se v mžiku stane opravdická zatavená placka na připínacím špendlíku. Můžete si ji pak píchnout na klopu, na klobouk, nebo milovanému plyšákovi na ucho.

Setkani s vnitřním dítětem (Vaše příběhy, 22.9.)

Stojím a slyším obejměte své vnitřní dítě. Jejdanánku svatojánku, ale jak to udělám, vždyť to jsem já, jak se mohu celá obejmout? Obejmu se tedy v představě celá, zahalím samu sebe do hřejivého závoje. A ze středu těla a prsou mi začíná vycházet zlatá záře, dívám se do ní a vidím zlatou, velmi vyrovnanou bytost (pokud ji mám přirovnat k něčemu co znám z tohoto světa, asi se nejvíc podobá sedícímu Budhovi).

Tak co, už víte, co čekáte? (Vaše příběhy, 13.9.)

Jsem holka a jako většina holek potřebuji sdílet své radosti a starosti, někdy klábosit jen tak o ničem, občas si postěžovat, přiznat, že mi něco nevyjde a pochlubit se, když se něco povede. Nejsem zkrátka samotář. Potřebuji kolem sebe kamarádky

To nemá chybu. Nebo má? (Postřehy, 6.7.)

Začala jsem si toho všímat. Tedy po pravdě řečeno, tento fenomén na mně hulákal z internetových diskuzí i z osobní komunikace a sám mě atakoval. Když jsem mu věnovala dost pozornosti, vstávaly mi vlasy hrůzou. Vlastně nevstávaly, protože je nosím pevně smotané do drdolu, ale bylo mi z toho nemilo.

Volej k nebi přání… (Články, 4.7.)

… a všechno bude k mání… Přát si a zároveň dokázat pustit – pustit, ale úplně. Dokážete to? Vzdát se něčeho, po čem opravdu moc toužíte? A vůbec, je to, po čem mnohdy toužíte právě to, co je pro vás opravdu to nejlepší?

Zázračná voda? (Články, 29.6.)

Mluví se o transformaci lidstva. Mnoho lidí se věnuje tomuto tématu a mnoho autorů popisuje současné proměny společnosti tak vzletnými slovy, že si pod nimi je těžké vůbec něco konkrétního představit.

Já o transformaci nemluvím. Já ji cítím. Vnímám, jak jsou lidé více a více naladěni a v každém seskupení lidí se najde alespoň jedna osoba, která pracuje s energiemi, mluví s andělama, medituje, cvičí jógu či zpívá mantry. Bavím se když zjišťuji, že na různých částech světa přicházejí k podobným poznatkům a že to co si třeba já „stáhnu“ z éteru najdu za pár dní napsané v jakési moudré knize. Vědomí se rozlévá…

TIP na zajímavý článek, pro ty co plánují miminko Detoxikace pro zdraví rodičů a dětí na webu www.vedomyporod.cz

Neposlušnost jako volání o pomoc... (Vaše příběhy, 2.5.)

„Už mě neposlouchá ani jeden…“ konstatovala moje milovaná tchýně, když se vrátili s klukama ze zahrádky. Skutečně jsem si párkrát všimla toho, že v přítomnosti babičky kluci „zlobí“. Do konfliktu však zasahuji jen v případě, když vidím, že babička začíná být v koncích nebo pokud se mne situace nějakým způsobem přímo dotýká.

O mužích, rodině a dětech (Články, 9.5.)

Hned na začátku musím přiznat, že se moje kvalifikace pro tento článek blíží téměř nule. Dobře, jsem muž. Ale ženatý jsem nikdy nebyl, a ačkoliv jsem měl to nesmírné štěstí být u dvou domácích porodů, vlastní děti nemám a v mých šestapadesáti už asi nepřijdou. Proto mě veliký ohlas mé přednášky na minulém ročníku „Týdne respektu k porodu“ docela překvapil. A nejen to – byl jsem požádán, tento rok moji účast zopakovat a o tématu mého večera napsat i malý článek.

Deset dní temnoty a houpání (Články, 3.5.)

Má způsob, kterým se člověk narodí, vliv na jeho další vývoj? Co lze udělat pro to, abychom dokázali dítě přivést na svět pro něj nejlepším možným způsobem? Mimo jiné i na tyto otázky odpovídal v rozhovoru s Magazínem Maitrea psychoterapeut J. Bhagat Zeilhofer.

Je způsob, jakým dítě přijde na svět, důležitý pro jeho další vývoj?

V bludném kruhu… (Vaše příběhy, 2.5.)

Možná se v něm právě nacházíte, možná se vám podařilo z něj vystoupit a možná, že vystoupit právě chcete. Jenže jak?

Pro někoho může být celý život točením se v bludném kruhu a takových kruhů existuje nesčetné množství. O jednom takovém vám chci vyprávět…

Jak jsme (ne)rodili doma (Vaše příběhy, 27.4.)

Vítek je naše první miminko. V těhotenství jsem od něj dostala dar (který jsem tak ale hned nevnímala), a sice, že můžu s bříškem zůstat od třetího měsíce doma a mít tak čas se na novou dušičku ladit, těšit a připravovat...

O tom, že chci u porodu doprovodit od duly či porodní asistentky, jsem byla rozhodnutá dávno. Moc jsem si přála rodit doma. Zjistila jsem ale, že má touha rodit doma je hnána především strachem ze „srážky se systémem“, obavami, že v porodnici mě nenechají rodit tak, jak bych si přála a jak by bylo pro přirozený a hladký průběh porodu nejlepší.

Porod řízený shora (Vaše příběhy, 26.4.)

Tento článek píši jednak jako uchování vzpomínek na to, jak vše proběhlo a jednak jako poděkování dvěma osůbkám, které sice přímo u porodu nebyly, ale přesto jejich pomoc a naše společná práce měla na jeho průběh veliký vliv. Další díky patří samozřejmě naši PA p. Janě Menčlové, manželovi,personálu neratovické porodnice, a místní PA Vlaďce, kde to vše tak pěkně klaplo a dalším co porod „řídili“.

Kolmo ke gravitaci (Články, 17.4.)

Mám nápad. Uděláme si takové poučné cvičení. Takové, které má potenciál změnit mnoho osobních světů. Konec teorie, jdeme do akce. Nelepší by bylo, pokud by jste sehnali někoho důvěryhodného, kdo by vám četl instrukce a zároveň by nepochyboval o vašem duševním zdraví. Máte předčítače? Výborně. Pusťte ho na svojí židli a položte se na neklouzavou podložku na břicho. Ruce jsou připažené. Teď si vyhlídněte přímo před vámi bod vzdálený přibližně 68 centimetrů od vás. Tento bod je bránou, kterou se musíte proplazit. Je to otázka života a smrti.

Volání po změně aneb inspirace Ruskou rodovou školou (Články, 6.4.)

Aktuální stav věcí mne nutí znovu se zamýšlet nad systémem našeho školství – tedy škol, které jsou zatím tou majoritní skupinou v naší zemi.

Dostala jsem možnost, nahlédnou pod pokličku prvotního stupně vzdělávání, a to plnit praxi v /klasické/ mateřské škole. Paní učitelky zde působí mile a podle úžasné výzdoby celé školky je vidět, že s dětmi hodně tvoří a chtějí, aby se tam děti cítily dobře. Školka pořádá i řadu různých aktivit a působí na mne jako jedna z těch hezky „barevných“ školiček v našem městě.

Kamarádka na život a … (Postřehy, 20.3.)

Mám jednu důvěrnici. Možná bych ji mohla nazvat i kamarádkou, i když toto označení je trošku troufalé.  Známe se z dob mého dospívání, kdy jsem s ní konzultovala důležité momenty svého života. Pak jsme se dlouho nesetkaly….až…s narozením dětí jsem měla potřebu ji zase vyhledat. Ona sama děti nemá, ale tím, jak s nimi prožívám každodenní radosti, úspěchy, nemoci i strachy, máme si zase hodně co povídat. Ona beze slov naslouchá a následně relativizuje naše malá trápení a povrchové bolístky. Bez ironie, bez patosu, bez hraného soucitu, zato věcně, až mi mrazí.…

Vzkaz od Evy, která vidí... (Články, 5.3.)

Nechodím ke kartářkám. Ze zásady. Nemám ráda programování budoucnosti a nestojím o brouky v hlavě, které pak ne a ne z jejich nového pokojíčku vyklepat. Musím si přiznat, že se také bojím, že bych se dozvěděla něco, s čím bych nedokázala pohnout. Vyčítala bych si, kdyby nějaká osoba z pozice své kartářské autority nadhodila nešťastnou událost, kterou bych si svým strachem přitáhla do života. Vím, jakou sílu má myšlenka, skláním se pod silou slova. A proto se věštbám vyhýbám....

Cesta životem (Vaše příběhy, 16.2.)

Na začátek se omlouvám, že můj příběh bude tak dlouhý. Původně jsem ho psala jen jako krátký příspěvek k diskuzi, jenže nakonec jsem nebyla schopná z něj vynechat některé podstatné věci…. Za pár dní mi bude 28 a na základě pročítání diskuzí VM jsem si dnes vzpomněla, že mi někdo (pravděpodobně někdo z léčitelů) kdysi řekl, že duchovně dospěju ve 27 letech. Úplně jsem na to zapomněla a až dnes se mi ta informace vrátila. Nevím, nakolik jsem opravdu dospěla, ale myslím, že část té cesty završila událost stará necelý měsíc. V 10tt jsem při spíše náhodné prohlídce zjistila, resp. paní doktorka, že miminku už netluče srdíčko. Neměla jsem ani trošku pocit něčeho "špatného" nebo jakousi předtuchu. O to větší šok to byl........

Sumerové o porodu (Články, 12.2.)

Milé ženy, matky, dárkyně života,

chtěla jsem napsat něco moudrého o porodu. Chtěla jsem poeticky, uvést porodní báseň, jejíž poselství přežilo tisíce let a snad nikdy v historii nepromlouvalo tak naléhavě jako dnes. V době moderních technologií, kdy jsme nejniternější okamžiky zrození života nechaly uloupit bohyním a smířily se s jejich hnětením v rukou porodníků. Slovy neplynula a já jsem si musela přiznat, že nejmoudřejší bude nechat báseň samu za sebe. Citace pochází z pojednání "Bohyně-rodičky v sumerské a babylonské mytologii" od Blahoslava Hrušky......

Rozhovor s Alue o mateřství - díl 2. (Články, 29.1.) 

Alue, z různých útržků vím, že jsi neměla snadné dětství. Trpěla jsi i kvůli tomu, že jsi byla jiná a viděla jsi víc, než je běžné?

Trpěla jsem tím moc. Že se se mnou jiné děti moc nebavily už od školky, jsem přijala docela snadno, ale musela jsem celé své dětství a dospívání vzdorovat nařčení, že jsem namyšlená a zlá, že se mnou nikdo nevydrží, proto nemám kamarády. Říkala mi to celá rodina pořád dokola a je mi z toho smutno i dnes, když si na to vzpomenu.....

Rozhovor s Alue o mateřství - díl 1. (Články, 23.1.)

Alue. Jméno, které zní, jako by bylo z jiného světa. Když si ho představím v řeči symbolů, vnímám ho jako kuličku světla, která dopadla na hladinu moře a s jemným cinkáním se po ní kutálí a přeskakuje vlnky. Jeho nositelka je zjevení. To je slovo, které mi vytanulo na mysl, když jsem poprvé četla články od této osmnáctileté dívky. Alue na svém blogu předává své duchovní poznání tak samozřejmě a sebevědomě, že ani není divu, že jí počítadlo denně ukazuje ke dvěma tisícům návštěvníků.

Že je tato křehká blondýnka fundovaná hovořit i o mateřství, ač děti zatím sama nemá, zjistíte z následujících řádků sami......